Úmysl při modlitbě

V biblické době byla modlitba prostředkem osobního vyjádření a vnitřního dialogu s Bohem. V době mišnické byla zavedena ustálená liturgie. Tato liturgie, která se používá dodnes, posiluje spolu se zákony, které vymezují pevně stanovené časy pro modlitbu, roli povinnosti ve vztahu k Bohu a komunitní rámec, v němž se modlitební bohoslužby konají. Existuje však také nebezpečí, že se ritualizovaná a rutinní modlitba stane automatickou a bude postrádat úmysl a cit. Proto rabínští učenci vedle zákonné povinnosti týkající se formy modliteb a doby, kdy se mají modlit, stanovili, že v modlitbě je také zapotřebí úmysl. 

Výrok rabiho Eliezera, že „Učiní–li někdo si ze své modlitby pevně stanovenou povinnost, pak jeho modlitba není skutečnou a řádnou prosbou“, představuje vnitřní rozpor a napětí mezi rutinou na jedné straně a záměrem a citem na straně druhé. Rabi Eliezer tvrdí, že obojí nemůže existovat společně. Jak víme ze samotné existence siduru s formulovanými modlitbami, židovský zákon názor rabiho Eliezera nepodporoval a formuloval modlitby, které se mají říkat v určených časech. Rabínští učenci nesnižovali význam úmyslu, ale domnívali se, že bez přesně stanovených modliteb by se mohly ztratit některé důležité charakteristiky modlitby (společná modlitba, prosby za národní témata atd.).

Výrok „Modlitba bez úmyslu je jako tělo bez duše“ naznačuje, že úmysl je pro modlitbu nezbytný a mění ji ve způsob spojení s Bohem. 

Učenci a komentátoři vysvětlují, že modlitba se správným úmyslem zahrnuje odstranění myšlenek, které s modlitbou nesouvisejí, z mysli: „Jak člověk dosáhne záměru? Mysl je třeba osvobodit od všech cizích myšlenek“ (Maimonides, Mišne Tora, Modlitba a kněžské požehnání, kapitola 4, 16). Člověk by si měl při modlitbě uvědomovat pocit přítomnosti, v němž směřuje své srdce k rozhovoru s Bohem: „Člověk, který se modlí, musí své srdce nasměrovat k nebi“ (Babylonský talmud, traktát Brachot 31a). V neposlední řadě by modlící se člověk měl při modlitbě přemýšlet o slovech, která říká (Šulchan Aruch, Orach Chajim 98a). Modlitba zároveň obsahuje prvek prosby – jako když dítě žádá rodiče o to, co potřebuje, nebo když chudý člověk žádá o dar.