Deset ran

Hagada vyjmenovává deset ran, které zasáhly Egypťany a doporučuje jako způsob k jejich zapamatování hebrejský akronym Decach adaš be-achav (דצ“ך, עד“ש באח“ב). Je zvykem doprovodit výčet ran symbolickým aktem – při každé ráně ukápnout trochu vína na okraj talíře, ať už příborem nebo prstem. Původní význam tohoto zvyku je nejasný. Podle jednoho výkladu odvracejí účastníci sederu tímto gestem takzvané „zlé oko“ a tak se ujišťují, že nás na nás nedopadnou tytéž rány, které tak soužily Egypťany. Z toho důvodu v některých komunitách mají ve zvyku nakládat s rozlitým vínem opatrně a obezřetně – slévají ho do zvláštní nádoby a vylévají pak mimo domov. Podle jiné interpretace má tento zvyk symbolizovat narůstající ztráty Egypťanů s tím, jak rány postupovaly. Zde se zaměříme odlišný výklad, který vzbuzuje mnoho inspirativních otázek. Podle tohoto výkladu je víno symbol radosti. Tím, že část vína z našich pohárů odstraníme, vyjadřujeme zármutek nad tím, že naše radost ze svobody nemůže být úplná, jelikož naše vlastní štěstí přišlo na úkor ostatních, kteří museli trpět. Tatáž idea je vyjádřena v midraši citovaném výše o andělech, kteří chtěli zpívat při rozdělení rudého moře. Bůh je ale pokárá a vysvětlí jim, že není vhodné zpívat oslavné písně, zatímco jeho stvoření – lidské bytostí – se topí v moři. Podobně i verš z Knihy přísloví – „Neraduj se z pádu svého nepřítele“ (24,17) – klade důraz na hodnotu každého lidského života, a to dokonce i životů našich nepřátel. Vývoj významu tohoto zvyku je dobrým příkladem moci symbolů: symbolické akty přežívají i když jejich význam jasný a někdy se původní význam změní, aby lépe odráželo měnící se světonázor. Některých případech symbolický čin dodává textu novou významovou vrstvu.